Jaromír Hořec se přihlásil do českého básnictví po dlouhém nedobrovolném umlčení kromě jiného "poezií faktu". Svou novou sbírkou Na lavici svědků vstupuje opět do této řady. Znovu tu spojuje prozaické a básnické útržky, fakta, svědectví, úryvky z pro jevů, novinové záznamy, citáty a další dobové dokumenty s jejich protiváhou - básnickou metaforou. Výsledem jsou záznamy z "lavice svědků". Jejich výpovědi mají autentickou přesvědčivost a vypovídající naléhavost. Jsou to prozaickobásnické útvary, kt eré podávají i obraz společnosti čtyřicátých let, ještě válečných. Pojmenovávají někdejší protektorátní porobu po roce 1939. Netušilo se tenkrát, co všechno - šťastné i tragické - čeká v další existenci naši zemi. I o tom podává vzrušenou a autentick ou výpověď Hořcova nová "svědecká" knížka Na lavici svědků.